ZPĚVAČKA PETRA ČERNOCKÁ

Paní Černocká, kdy jste dorazila do Zlína a jak se vám tady zatím líbí?

Přijela jsem již v pondělí. Loni, když jsem byla na zlínském festivalu poprvé, bylo to jen na dva dny. Moc se mi zalíbil a tentokrát tady budu tři dny. Je to tady velice fajn a hrozí, že příště tady budu zase o den déle, takže já to tak každým rokem natahuji. Zlín je pozoruhodné město, právě tím baťovským zásahem. Za svou pěveckou kariéru, jsem byla ve Zlíně opravdu mockrát a to v mnoho podobách.

Už jste stihla shlédnout v rámci festivalu nějaký film?

Víte, já jsem moc chtěla vidět film V peřině, protože jsem zjistila, že ho napsal můj kamarád Miroslav Adamec. Člověk ani neví, co ti vaši kamarádi dělají, když na ně nedáváte trochu pozor. Takže právě on napsal film V peřině, já jsem ho ještě neviděla a tím pádem mu ho nemůžu ani pomluvit. (smích)

Jako zpěvačka jste si odskočila k filmu. Cítíte se spíše jako zpěvačka nebo herečka?

Určitě jako zpěvačka! Popravdě, já bych ani nechtěla být herečka, to je opravdu těžké povolání.

Jaké je vaše oblíbená píseň od Petry Černocké?

Píšu si písničky sama, takže kdybych si nějakou pochválila, to by byla samochvála. Asi před čtyřmi lety jsem vydala desku Souhvězdí střelců – to je mimochodem velice dobré znamení. A opět to byla autorská deska. Moje nejúspěšnější písnička byla asi Ovečka nebo Se mnou si píseň broukej. Musím říct, že na téhle nové desce jsou velice pěkné songy, bohužel rádia už hrají jen ty mé starší.

Spolupracujete ještě s někým dalším při skládání hudby?

Ne, to už vůbec ne. Jediný člověk, se kterým spolupracuji, je jen můj současný manžel, který je kytarista. Vždy mě lákal folk a country, protože velmi ráda dělám hudbu s kytarou.

Pojďme si povídat o nové Saxaně. Jaké to pro vás bylo se po tolika letech opět setkat před kamerou se svými kolegy z úspěšného první dílu ?

Víte, ono to bylo všechno takové nenásilné. Přiznám se, že jsem se i trošičku ze začátku bála, ale zase tam byl ten Vorlíček, zase tam byl ten Hrušínský a z těch nových herců, ti všichni, kteří nám přibyli, tak to jsou lidé, se kterýma já se znám už léta. Celé natáčení bylo hrozně příjemné a to se vám pak hezky pracuje.

Film je natočený s různými technickými výstřelky. Nedělalo vám to problémy?

Problém byl pro mě hlavně dívat se do toho správného místa, což je dost náročné, jelikož se musíte fixovat na to jedno a to samé místo. Ale zase nějaký výrazný problém to nebyl. Nové technologie jsou dnes naprosto ohromující, ale musí naplňovat nějakou myšlenku, která tomu předchází. Jakmile se naplní obsah a ty technologie pouze slouží, tak to je prostě bezvadné, k čemu jsme se dopracovali. Jen si vemte, kolik to už zachránilo věci, jak můžeme v okamžiku s každým mluvit. Takže technologii zbožňuji, ale jen do chvíle, než začne být obtížná. Co se týká filmu, tak to udělá skutečně pořádný kus práce.

Přestože je váš nový film teprve ve fázi výroby, zajímalo by mě, jestli už plánujete něco nového?

Víte, těch plánů je docela hodně. Například přemýšlím, že bych využila svou dceru, která je vystudovaná zpěvačka, a natočila s ní desku. Myslím si, že má daleko modernější způsob zpěvu a je daleko lepší než já. A tak si říkám, že by třeba mohla oživit můj staromódní výkon a přenesla trochu toho svého moderna na mě. Takže bych moc chtěla udělat dohromady nějaké duety. Několikrát už jsme to plánovali, ale nikdy to nevyšlo, protože dcera zpívá se svou skupinou, která se jmenuje Yellow sisters a je to hodně odlišný žánr než dělám já. Ale moc doufám, že se nám něco společně natočit povede.

Paní Černocká, pamatujete si ještě vůbec tu dobu, kdy jste nebyla slavná a kdy vás nikdo neznal?

Já jsem od začátku, to znamená od školy, věděla, že chci jít na konzervatoř. A když už si vystudujete odbornou uměleckou školu, tak to by bylo, abyste se nechytla. Navíc se přiznám, že jsem byla navíc takové hezké děvčátko, takže jsem měla vizuální protekci a ono to všechno šlo tak nějak od začátku dobře. Ani jsem si vlastně neprošla těmi začátky, kdy se člověk snaží a nejde to, což je ale na druhou stranu velice zdravé.

Řekla byste o sobě, že jste společenská nebo spíše introvertní?

Ne, to ne. Můj současný manžel je tak trochu introvert, ale nikdo to něm nepozná. Dovede hodiny sedět a být strašně zábavný, ale potom z ničeho nic nenápadně uteče. Naopak já jsem takový nenápadný diskutér, a když narazím na někoho, s kým jsem na stejné vlně, tak jsem nesestřelitelná. Zkrátka střelec.

Na závěr se vás, paní Černocká, zeptám co byste vy popřála zlínskému filmovému festivalu do budoucna?

Zlínský festival trvá daleko déle, než jsem si původně myslela, a je famózní jak se drží již tolik let s takovým úspěchem. Takže to, co bych chtěla popřát filmovému festivalu ve Zlíně, je, aby měl čím dál větší renomé a hlavně aby někde finančně nezakolísal. Byla by to totiž obrovská škoda, jelikož nápadů a filmů je dost. Ale já si myslím, že Zlín se nedá zlomit, i kdyby nebyla ani koruna, protože tady jsou takoví festivaloví fandové, že oni by snad vybrali i mezi sebou. Držím palce!

ZUZANA MOLKOVÁ